Alexandr malý

KLIMATICKÉ PODMÍNKY: Tvoří hejna v lesích ,otevřené krajině,na zemědělských půdách,parcích,v blízkosti lidských obydlí nadmořských výškách do 1600 m. Jeho přirozeným biotopem jsou listnaté oblasti a kulturní krajina. Jeho přirozeným biotopem jsou listnaté oblasti a kulturní krajina.

POVAHA : Alexandra malého můžeme nejlépe chovat v páru ve volieře. Pokud se tento pták dostane do lidské společnosti jako mládě a má vekou šanci se naučit mluvit, ikdyž ne perfektně . Jedná se o oddolného ptáka, ale není stavěný proti nevlídnému počasí. Vnitřní úkryt proti mrazu a větru je životně důležitý, chovancům hrozí omrznutí nohou a později uhyn. Jedná se o bezproblémového papouška ,který je poměrně tichý,ale při pozdráždění se dokáže pořádně hlasově projevyt. Alexandry je možné chovat v jediné voliéře společně a papouškem vlnkovaným. Alexandr je velmi společenský papoušek,který má rád koupání.

POTRAVA : Alexandrům vždy podáváme plnou misku vody,ovoce a směsy semen pro střední nebo velké papoušky. Potrva musí být pestrá, krmíme je slunečnicí, ovsem, pšenicí, lesknicí, prosem a konopným semenem (semencem), dále krmíme , jablka, mrkev, různé ovoce nakrájené na kousky, ořechy, čerstvou kukuřici v klasech, neloupanou rýži a zelené krmivo jako jsou trojlísky a listy smetánky lékařské. V přírodě se živí semeny, bobulemi, plody, květy a nektarem. Žádnému papouškovi nikdy nepodáváme avokádo a čokoládu( je silně jedovaté),těstoviny a piškoty (nezdravé). Rádi klovají, tak abychom uspokojili jejich potřeby, pravidelně je zásobíme čerstvými ovocnýchmi větvičkami.

CHOVATELSKÉ ZAŘÍZENÍ : V prostorné voliéře s úkrytem proti větru a mrazu se cítí nejlépe. Drátěné pletivo musí být pevné, protože nedbale upevněné nebo jemné pletivo mohou tito papoušci lehce rozklovat. Osázení voliery rostlinami nemá smysl.

ROZLIŠKOVÁNÍ POHLAVÍ : Rozdíl mezi oběma pohlavími se pozná podle černého a lososového obojku u samečka, který u samičky chybí. Může však trvat až dva roky, než se obojek vybarví, do té doby se všichni mladí ptáci podobají samičkám.

DENNÍ ČINOST : Tito ptáci rádi posedávají na vyvýšeném a suchém místě. Své hnízdo si rádi upravují podle sebe, což dělají bohužel i s bidélky, která často musíme vyměňovat za nová. Noc tráví tito papoušci hlavně v budce, a to i mimo hnízdní období.

HNÍZDĚNÍ: od února do dubna, v dutinách vysokých starých stromů, ve skalních a zemních děrách, ve zříceninách lidských staveb, samice snáší 2-4 vejce, mláďata se líhnou za 22-24 dní a opouštějí hnízdo po 7 týdnech

CHOV : Je důležité přemístit pár do samostatné voliéry, kde bude v klidu a nikým nerušen. Jakýkoliv vzruch alexandry často od hnízdění odradí. Mají-li dostatek klidu, stanou se výbornými rodiči, která svá mláďata bez problémů vychovají. Ptáky mladší dvou let bychom neměli nechat hnízdit. Šance na úspěch je větší, počkáme-li do věku tří let a více. Budka musí být zhotovená z pevného dřeva.
Pověsíme ji ve výšce jeden a půl metru na chráněném místě (například v krytém přístřešku). Vhodné rozměry jsou 25 x 25 cm na výšku minimálně 60 centimetrů a s vletovým otvorem o průměru 7 cm. Do budky kladou průměrně 3 až 6 vajec, na kterých sedí hlavně samička.
Za 22 až 24 dnů se z vajec vylíhnou mláďata, která jsou krmena oběma rodiči a asi po osmi týdnech vylétají z budky. Také když se rodiče zabývají už další snůškou, nemusíme mláďata z první snůšky od rodičů odebírat.

MUTACE : Jsou známy různé velice přitažlivé barevné mutace , které jsou mezi chovateli velice rozšířené. Původní divoká barva je zelená. Z ní se v průběhu času vyšlechtily různé mutace jako žlutá, čistě bílá (bez obojku), pastelově modrá, isabela s modrou, šedá, isabela s šedou, šedozelená, olivově zlatá a krémová mutace s červenýma očima. Především žluté a modré mutace jsou populární..

Růst mladých alexandrů malých byl pomalý. To platilo hlavně o růstu peří, které začalo nejdříve na křídlech, a to až v době, kdy byla mláďata velikostně poloviční jako dospělci. Hlas jim však sílel rychle a krmení mláďat bylo dobře slyšet i 20m od voliéry. Zrniny, zelené krmivo, ovoce a hlavně vaječná míchanice mizela z misek rychle a ve velkém množství.

Po 7 týdnech stáří začali mladí alexandři vykukovat z budky. To jim velice ulehčoval tenký pás pletiva, které se běžně používá na králíkarnách, umístěn pod vletovým otvorem. Po dalším týdnu vylétlo největší z mláďat, za nedlouho druhé a poslední až po dalších 10 dnech! Mladí uměli hned po opuštění budky slušně létat. Rodiče je dokrmovali ještě 3 týdny.

Tento popis prvního hnízděni se shoduje s těmi dalšími. Loni vyvedli ze 3 vajec 2 mláďata, letos ze stejného počtu vajec dokonce 3 mladé. Chovatelé, kteří mají voliéru se zálety nechávají alexandry poprvé zahnízdit již v lednu či únoru. Já tuto možnost nemám. Ptáky umisťuji v zimních měsících domů do klece 1,2x1,2m, kam jim budku neumísťuji.