Papoušek horský - kouřový (Polytelis anthopeplus)
Výskyt:
V porostech eukalyptů a jiných dřevin v subtropickém pásmu jihozápadní a jihovýchodní Austrálie.
Rozlišení pohlaví:
U dospělých, plně vybarvených ptáků je rozlišení pohlaví jednoduché. Samec je převážně olivově žlutý, křídelní letky a ocas je tmavě modrý. V křídlech jsou výrazná zrcátka stejné žluté barvy jako většina těla. Spodek ocasu je černý. Naproti tomu samice je zbarvena méně výrazně. Je převážně tmavě zelená, v křídlech jsou méně výrazná zrcátka světle zelené barvy, spodek ocasu je rúžový. Zobák u obou pohlaví je červený, nožky šedé.
Zajímavé je, že barva dospělých ptáků se u jednotlivých jedinců může výrazně lišit. Zatímco někteří samci jsou světle citrónově žlutí, jiní mohou být tmaví až téměř zelení. Stejně tak některé samice jsou světlejší a jiné tmavší.
Mláďata jsou zbarvena stejně jako samice, to znamená tmavě zelená. U nich se pohlaví dá odlišit obtížněji, spíše ho můžeme jen odhadovat. Mladí samečkové mají výraznější, větší a mohutnější hlavu, zrcátka v křídlech bývají výraznější. Nejlépe tyto rozdíly vyniknou, pokud můžeme porovnat sourozence z jednoho hnízda. Mláďata z jednoho hnízda mají také různě intenzivní zelenou barvu opeření – některá jsou spíše tmavě zelená, jiná světleji a některá mohou být i do žluta. Těmto rozdílům bych ale nepřikládal velkou důležitost. Do šatu dospělých mláďata začínají přepeřovat zhruba v 1 roce stáří a ve dvou letech už by měli být plně vybarveni.
Hlasitost:
Papoušci horští skutečně nejsou nijak hlasití. Dalo by se říci, že se projevují jen brzy ráno a k večeru, po zbytek dne většinou jen tiše sedí, eventuelně pospávají. V případě, že jsou něčím vyrušení, ozývají se jakýmsi „krákáním“, které sice není nijak melodické nebo příjemné na poslech, ale také není extrémně hlasité. Mláďata nebo samička, která požaduje po samci, aby ji nakrmil, se ozývá podobně, opět jakési „krákání“.
Náročnost:
Papoušek horský je blízce příbuzný papouška nádherného (Polytelis swainsonii) a papouška alexandřina (P. alexandrae). Z těchto tří druhů je zcela určitě nejméne náročný a dá se nejsnáze odchovat. Na běžné ošetřování během roku určitě není náročný, právě naopak, a s jeho chovem si snadno poradí i začátečník, který se bude řídit potřebami tohoto druhu a předem si o nich něco nastuduje. Pokud mají vhodné podmínky, také ochotně hnízdí a bývají dobrými rodiči. Jedinou nesnází může být sestavení páru vzhledem k tomu, že rozdíly mezi pohlavím jsou u mláďat zanedbatelné a z domnělého páru se po prvním přepelichání mohou stát dva samci nebo dvě samice.
Snášenlivost:
Tito papoušci jsou velice klidní a vzhledem ke své velikosti až překvapivě snášenliví. Bez potíží je můžeme chovat s jinými snášenlivým druhy papoušků, dále například s holubovitými, bažanty, křepelkami nebo i drobnými ptáky, jako jsou astrildi nebo kanáři. Papoušci kouřoví nenapadají ani dospělé ptáky a dokonce ani mláďata. Běžně se uvádí, že s nimi ve společné voliéře odchovali mláďata i tak drobní ptáci jako např. křepelky čínské, holoubci diamantoví nebo chůvičky.
Klimatické podmínky:
Papoušci kouřoví bez problémů snáší celoroční chov ve venkovní voliéře. Patří k velmi otužilým druhům papoušků. Podmínkou pro přezimování venku je pouze závětří, kde nefouká, nesněží ani neprší. Nemusí se jednat o nic složitého. Stačí, pokud bude alespon část voliéry (v místě, kde jsou umístěna bidla na spaní a papoušci zde tráví noci) ze tří stran chráněna před nepřízní počasí plnými stěnami např. z prken.
Dále bych doporučil před zimou dát do voliéry silnější bidla – taková, která papoušek nemůže zcela obejmout prsty a může si tak prsty překrýt peřím. Zabráníme tak případným omrzlinám. Na druhou stranu, tito papoušci na omrzliny nožek zřejmě nejsou tak náchylní, jako např. papoušci červenokřídlí a královští, které bohužel můžeme na chovatelských setkáních velmi často vidět bez drápků, či dokonce bez prstů.
Chovatelské zařízení:
Papoušci kouřoví jsou štíhlí ptáci s dlouhými křídly a ocasem, kteří jsou výborně přizpůsobeni k letu. Proto by voliéra pro ně měla mít alespoň 3 metry délky, samozřejmě v ideálním případě klidně i více. Velikosti se meze nekladou. Ostatní rozměry už nejsou tak důležité. Šířka postačí zrhuba 0,8 – 1 metr, výška přibližně 2 metry.
V menších voliérách, kde papoušci nemají možnost proletu, se často stává, že samci zatloustnou a výsledkem jsou pak neoplozená vejce, v extrémním případě i smrt chovných ptáků následkem obezity.
Pletivo a materiál na voliéry:
Mezi kladné vlastnosti těchto papoušků patří i to, že nejsou žádní ničitelé. Zařízení pro ně může být zhotovené ze dřeva a je jisté, že papoušci si dřevěné konstrukce ani nevšimnou. Pletivo může být i tzv. králíkářské. Vzhledem k jeho krátké životnosti bych ale spíše doporučil klasické pozinkované, se čtvercovými oky, které nám bude sloužit déle a bude i lépe vypadat. Ve voléře mohou mít i živý stromek či keř.
Krmení:
Základ krmiva pro tyto ptáky tvoří směs zrnin. Neměla by obsahovat mnoho slunečnice a jiných olejnin, protože, jak už bylo řečeno, tito ptáci jsou velmi náchylní na zatloustnutí.
Jakmile samice zasedne na snůšku, vysazuji měkká krmiva a podáváme pouze suché zrní a trochu zeleného krmení, aby ji to případně nestimulovalo k zakládání dalšího hnízda a k opuštění snůšky.
V době, kdy se líhnou mladí, opět začínám krmit pestře. Základ tvoří opět klíčené zrní, vaječná směs s mrkví a zelené krmení. Papoušci rádi berou jako doplněk také suché tvrdé rohlíky a piškoty. V této době (květen – červen) už také začínají dozrávat semena různých plevelů a travin. Ve velkém můžeme použít například semena pampelišek (podávám celé úbory, pouze je vhodné odstřihnout chmýí, které jinak budeme mít všude). Trochu později pak začínají dozrávat také obilniny, ze kterých podáváme zejména klasy pšenice v mléčné zralosti.
Dále nabím také různé ovoce a zeleninu. Celoročně podávám jablko a mrkev, v sezoně zkouším drobné letní ovoce - rybíz, maliny, jahody nebo třešně. Papoušci kouřoví nejsou nijak vybíraví a zkonzumují téměř vše, co jim předložím.
Koncem léta a na podzim přestáváme krmit klíčené zrní a míchanici a nabízíme různé plody přírody. Velmi oblíbené jsou černé a červené jeřabiny, šípky, hloh, dále třeba celé rostliny šťovíků, lebedy nebo pelyňku. Zapomenout nesmíme také na palice kukuřice v mléčné zralosti.
Přes zimu necháváme papoušky odpočinout a krmíme převážně suchým zrním, doplněným kouskem jablka, mrkve, případně listem salátu nebo čínského zelí. Do vody v této době přidávám vitaminové prostředky.
Celoročně k dispozici musí být písek na trávení, grit a sépiová kost, případně nějaký minerální blok.
Hnízdění
U těchto papoušků není příliš velkým problémem sestavit chovný pár. Ideální je pořídit si dvě nepříbuzná mláďata a nechat je společně vyrůstat. Papoušci nejsou vybíraví a zpravidla ochotně přijmou partnera, kterého jim dodá chovatel. I když se stane, že uhyne jeden kus z chovného páru, nebývá problém ho nahradit a „ovdovělý“ jedinec zpravidla hned následující rok s novým partnerem zahnízdí.
Zcela dospělí jsou tito ptáci až ve třetím roce života, kdy také začínají hnízdit. Stává se, že zahnízdí už ve dvou letech (zejména pokud je dvouletý pták v páru se starším partnerem), ale v tomto věku zpavidla mívají snůšku neoplozenou.
Nejdůležitějším předpokladem pro úspěšnou chovnou sezonu je správný způsob krmení. Ptáci po zimě nesmí být ztučnělí. Na vitaminy a energii bohaté klíčené zrní a vaječná míchanice ptáky přivede do toku.
Kromě krmení je významným „spouštěčem“ hnízdění také počasí. Nejdůležitější je prodlužující se délka dne. Teplota není pro papoušky až tak podstatná, často mají snahu hnízdit už časně zjara, kdy je ještě zima a mrazy. Tomu by ovšem měl chovatel zabránit, protože se často stává, že při chladném počasí mají samičky potíže se snášením vejce, což vede většinou k jejich úhynu. Z toho důvodu hnízdní budku vyvěsíme až v dubnu, kdy je už počasí stálejší a je tepleji.
Na výběr budky nejsou papoušci kouřoví nároční. Ochotně přijmou obyčejnou budku vyrobenou z prken či překližky. Kmenová budka sice vypadá krásně, ovšem je masivní a obtížně se s ní manipuluje. Moji papoučci mají budku 1 m vysokou, základna 35 x 35 cm, VO 10 cm. Budku je vhodné zevnitř vybavit žebříčkem nebo proužkem pletiva, abychom samici usnadnili vstup do budky a nehrozilo, že samice při seskakování na dno budky poškodí vejce či mláďata.
Tok papoušků kouřových není nijak okázalý ani nápadný. Papoušci jsou oproti normálu více aktivní, častěji poletují po voliéře a křičí. Společně navštěvují budku, samec samici krmí a později se začnou pářit. Tyto aktivity ale můžeme pozorovat většinou jen pokud mají papoušci dojem, že je nikdo nevidí, a nejčastěji jen brzy ráno (když se rozednívá, tzn. kolem 5. hodiny) nebo naopak večer za soumraku (asi okolo 20. hodiny).
Zajímavé je, že i když se jedná o partnery z výborného chovného páru, který spolu harmonizuje, tito papoušci nikdy nesedí těsně vedle sebe ani si vzájemně neprobírají peří a nedávají najevo žádné důvěrnosti. Také období, kdy samec krmí samici, trvá jen velice krátce. Po zbytek roku se k sobě chovají doslova „jako cizí“.
Jakmile ptákům dáme budku, samice ji brzy obsadí a upraví si v podestýlce hnízdní důlek. Že bude brzy snášet, poznáme podle toho, že budku téměř neopouští a také podle toho, že je tzv. „ohnutá“ – to znamená, že tělo a dlouhý ocas už nejsou v jedné lini, ale ocas je zvláštním způsobem svěšený. U dobrého chovného páru můžeme vejce očekávat zhruba do 2 – 3 týdnů od vyvěšení hnízdní budky.
Samička snáší zpravidla 4 – 6 vajíček, pevně začíná sedět asi od 3. sneseného vejce – to z toho důvodu, aby se mláďata vylíhla přibližně najdnou. Samice sedí sama po dobu přibližně 21 dnů. Pokud je teplé počasí, mohou se mláďata vylíhnout dříve a naopak. Budku opouští jen výjimečně 1 – 2x denně, aby se vyprázdnila. Samec se o ni pečlivě stará a krmí ji.Moje samička snáží kolem 10 vajíček.
Mláďata rostou zpočátku velmi rychle. Přibližně v 7 – 10 dnech (když se jim otevírají oči) je kroužkujeme kroužky o průměru 6,5 mm. Pokud je již kroužek malý a přes nožku ho lze přetáhnout jen s obtížemi, použijeme raději průměr 7 mm. Růst mláďat je nejintentzivnější zhruba do věku 3 týdnů, kdy se začíná objevovat krycí peří. Do té doby mají také největší spotřebu krmiva a je až překvapivé, co staří ptáci spotřebují, aby rodinu uživili.
Jakmile se objeví první peří, růst mláďat se zpomaluje. Trvá poměrně dlouho, než mláďata opustí budku. Na rozdíl od jiných papoušků neopouštějí budku předčasně a z budky vyletují už jako „hotová“ ve stáří okolo 5 – 6 týdnů. V té době má jejich dlouhý ocas přibližně ¾ konečné délky.
Mladí papoušci kouřoví nejsou po opuštění budky lekaví a splašení. Obyčejně trochu těžkopádně vyletí z budky, usadí se na nejbližším bidélku a jen tiše a v klidu pozorují okolí. Velice rychle (během 2 – 3 dnů) se naučí za letu manévrovat a přistávat a pak už o ně nemusíme mít nejmenší starost. Ihned po opuštění budky také začínají oštipovat bidélka a ochutnávat krmení. Minimálně ještě 2 – 3 týdny po vylétnutí je oba rodiče krmí, ke konci už pak spíše jen samec. I po osamostatnění můžeme mláďata ponechat s rodiči. Staří ptáci je nepronásledují. Jakmile mláďata odrostou, staří ptáci začínají pelichat.
Tito papoušci hnízdí většinou jen 1x ročně. Vzácně mohou zahnízdit i podruhé, ale to jen v případě, že první hnízdění bylo neúspěšné, např. vejce byla neoplozená nebo mláďata uhynula.
Denní činnost:
Papoušci kouřoví patří mezi velmi klidné druhy papoušků. Větší aktivitu projevují zpravidla ráno a k večeru. Po zbytek dne jen tiše sedí a pospávají, nezkušenému pozorovateli se mohou dokonce zdát nemocní.
Zvyknou si na svého ošetřovatele a jakmile jim do voliéry přineseme něco k jídlu, hned to jdou prozkoumat. Zvláště výrazné je to v době, kdy mají v budce mladé a samec už netrpělivě očekává čerstvé krmení.
Potravu si s oblibou hledají na zemi, proto je ideální na zem umístit také misky s krmením a vodou.
Vodu mají tito ptáci velmi rádi. V horkých dnech se koupou i nekolikrát denně, rádi se také sprchují – ať už za deště nebo pokud na ně stříkáme hadicí. Sprchu si vyloženě užívají, roztahují křídla a šplhají po pletivu hlavou dolů, aby jim voda zatekla pod peří. Často jsou tak promočení, že nemohou létat.
Věk:
Tento druh papouška patří mezi dlouhověké. Běžně se dožívají 10 – 15 let, výjimkou nejsou ani ptáci dvacetiletí.