Kakariky červenočelý

Velice temperamentní a zvědavý papoušek. U chovatelů se tento druh stává poslední dobou velice oblíbeným, a proto patří k nejhojněji zastupovaným papouškům na burzách. Díky jejich zvuku, připomínajícímu kozí mečení, se kakarikům přezdívá koza. Původní zbarvení je zelené. Nyní se vyskytují i strakatí a u chovatelů je asi nejrozšířenější žlutá mutace. Rozlišení pohlaví není těžké. Samec je celkově mohutnější a má hranatější tvar hlavy.

Kakariki červenočelý obývá oba ostrovy Nového Zélandu a další přilehlé ostrovy. Vyskytoval se v osmi poddruzích z nichž již neméně dva jsou vyhynulé, jednotlivé poddruhy se od sebe liší zejména velikostí a intenzitou zbarvení.

 
Chov

V této části článku se nebudu zabývat všeobecnými informacemi, ale samotným chovem, který jsem praktikoval já po několik sezon.
Kakariki jsem choval v několika typech klecí a voliér. Chovné klece měly rozměry 120*100*60, 150*120*60 a 120*60*60 rozměry jsou uváděny délka*výška*hloubka.
Tito papoušci ač jsou dobří letci většinu dne tráví na dně klece a velice obratně šplhají po stěnách a stropech klecí a voliér. Takto obratní jsou již i mladí ptáci.
Důraz u tohoto druhu kladu zejména na hygienu chovu vzhledem k tomu že ptáci se většinu času zdržují na zemi. Tito ptáci se projevují osobitým hlasem, který zní jako kozí mečení spousta chovatelů jim proto říká koza a v němčině je tento papoušek tak přímo pojmenován jako „ziegensittich-kozí papoušek“.

Chov v období reprodukce:

Sestavení harmonizujícího páru není nikterak jednoduchou záležitostí. Pokud se sestavení páru povede (nejlépe přirozeným výběrem partnerů), ptáci se vám při dobré péči odvděčí četnými odchovy.
K hnízdění předkládáme budky o rozměrech základny 20 x 20cm a s výškou 40 cm o průměru vletového otvoru 6,5 - 8 cm. Na dno jako výstelku hobliny, případně ještě smíchané s rašelinou v poměru 1:1 ve vrstvě cca 5cm. Obvykle do tří týdnů po zavěšení budky se objeví první snesené vejce, samice pokračují ve snůšce obden. Nezřídka se stává, že snůška činí 8-10 bílých vajec povětšinou oplozených. Po cca 20 dnech zahřívání se líhnou ptáčata, o které se rodiče vzorně starají. Mláďata se kroužkují uzavřeným kroužkem o průměru 4,5mm 7-10 den, dle jejich velikosti.
Tady bych chtěl zmínit že chovný pár při dostatku vaječné míchanice ať již domácí nebo průmyslově vyráběné, jakož i dostatku klíčeného zrní a zeleného krmiva odchoval všechna vylíhlá mláďata až do jejich odstavení v cca 8 týdnech věku, u mě to bylo z devíti oplozených vajec 9 mladých. Nezřídka se mi stalo že samice zahájila další snůšku ještě v době kdy mláďata z prvního hnízdění nebyla ještě plně samostatná. V tomto případě jsem na dno klece umístil budku či bednu bez víka do ní přendal mláďata o které pečoval již jen samec až do jejich plného osamostatnění! Tuto skutečnost zde uvádím proto,že samice se snažila mladé vypudit z hnízda a oštipovala jim peří. S touto skutečností se setkalo více chovatelů, což vyplynulo z rozhovorů s kamarády a kolegy chovateli při různých setkáních.
Kakariki jsou schopní rozmnožování již po prvním přepeření (v literatuře se uvádí odchov od šest měsíců starého kusu) nicméně já ve svém chovu nikdy nenechával hnízdit ptáky mladší jednoho roku. Při dřívějším hnízdění dochází k nadměrnému zatěžování organismu ještě nedospělého ptáka (zejména samice). Mláďata takového rodičovského páru nejsou zpravidla tak vitální, jako od starších rodičů a s tím jde ruku v ruce i jejich poměrně vysoká mortalita.



Krmení

Ke krmení jsem používal směs zrnin pro střední papoušky, senegalské proso,ovoce a velké množství zeleného krmiva.O jistých odlišnostech v krmení tohoto druhu se zmiňuji níže.
Rozdrcené převařené vaječné skořápky a grit pro trávení. Dále sépiovou kost ať již pravou nebo náhražkovou.
Kakarikové nepatří mezi velké jedlíky zato velice rádi rozhrabují zrniny. Proto jsem tyto podával v miskách s vysokým okrajem.

Něco málo ke genetice:
Kakariki červenočelý – přírodní je zbarven zeleně na prsou a břiše se žlutavým nádechem , letky jsou zbarveny fialovomodře rovněž tak kostřec,čelo část temena hlavy a pásek přes oko je červený rovněž tak skvrny na boku u ocasu. Duhovka okraje oranžová zobák šedomodrý běháky šedé.

Mutace:

Straka dominantní(dle mého názoru rozšířenější)
  recesivní( méně častá)  
Tato mutace je značně variabilní ve zbarvení od zeleného ptáka s jedním nebo několika žlutými pery,až po žlutého ptáka s jedním nebo i několika zelenými pery. Nejkrásnější jsou dle mého názoru straky s poměrem barev 2:1 ve prospěch zelené.
Mutace straka se vyskytuje i v kombinaci se skořicovou a plavou barvou.

Skořicová mutace
Dědičnost recesivní vázaná na pohlaví, ptáci mají vlivem ztráty pigmentu červené oko

Plavá mutace
Dědičnost autosomální recesivní –chovatelé často nerozlišují mutaci plavou od skořicové!

Žlutá mutace
Dědičnost autosomální recesivní – Pták má tmavé oko

Další méně časté mutace jsou : Lutino (žlutý pták s červeným okem)